Minutka dne aneb jenom tak chodim

Každej začíná někdy pociťovat, že něco neni uplně tak jak by mělo. My ženy to pocítíme obzvlášť tehdy, když nedopneme knoflík u kalhot. První reakcí je samozřejmě panika, která se ztratí večer v tabulce čokolády. Jestli patříte do kategorie panických žen, které hned oblékají cvičební úbor a běží do posilky, tak tleskám! Já totiž ne!

Chvilku jsem nabírající kila přehlížela, protože to nebylo až tak alarmující a po pár lécích které beru, mám opravdu velkou chuť k jídlu. Jelikož mám převážně sedavé zaměstnání u notebooku, jednoho krásného dne jsem se stěží zvedla.Měla jsem uplně tuhá záda a pocit že moje tělo váží minimálně 200 kg. Tentokrát byl šok a následná sebereflexe trochu sílnější.

Našla jsem si pár cviků na záda a několik videí na posílení břišních svalů. Posilka je na mě bohužel moc rušné místo a tak jsem zvolila formu sebetrízně doma, popřípadě venku. První cvičení na rozehřátí mi trvalo přesně 15 minut. Potom jsem už nemohla a bylo mi pořádné horko. V té chvíli jsem sebrala další sílu a vyšla ven. Důrazně hlasím VYŠLA! Já totiž zatím běhat fakt neumím. Může to znít až komicky, ale když jsem se učila kdysi dobře dýchat a běhat dohromady, byla to docela fuška. Navíc jsem pak četla článek, že nejhorší jsou tlustí běžci na dráze, kteří to dělají ještě ke všemu blbě.

Jak mi bylo doporučeno mým bratrem, mám pravidelně chodit a až se na to budu cítit, po malých kusech začnu běhat. A tak jsem si posilněna předcvičením, v rytmu hudby šla. Svižně 30 minut, po rovině a potom do schodů. Na nich cítíte každý sebemenší sval, který tak dlouho zahálel. Po příchodu domů jsem si vzpomněla na všechny ty fitness ženy, které se fotí před zrcadlem. Jsou suché, učesané, na jejich oblečení není jediná známka od potu. Já přišla rozcuchaná, rudá a moje oblečení by se dalo ždímat. Po sprše se ale dostavil ten blažený pocit, o kterém všichni mluví.

Pocit zadostiučení, že jsem pro sebe něco udělala! Moje naivní já se právě teď dívá do zrcadla a hledá první úspěch dnešní vycházky. Ten je samozřejmě zatím jen v hlavě a na červených tvářích.

Budu ráda za vaše pocity a názory na běhání a cvičení vůbec. Nejsem člověk, který by chtěl mít buchty na břiše (mám je ráda spíš v něm), ale jelikož jsem celý můj život byla spíš hubené pískle, kila navíc mě vůbec netěší. Jak se jich zbavujete, co jíte a co nejíte? Všechno sem! :)